Dávám si pozor, aby nic nespadlo z nebe, říká Marek Valášek

Co mu přináší práce pedagoga, jak trénovat mozek i v pokročilém věku a jak se nenechat odradit složitostí matematiky? O tom jsme si povídali s nejoblíbenějším učitelem roku a tvůrcem vzdělávacího webu Mathematimaticator.

Ačkoliv pochází z učitelské rodiny, nikdy k práci pedagoga sám nesměřoval. „Chtěl jsem být vědec, ale postupem času jsem zjistil, že by mi asi chyběli lidi,“ směje se Marek Valášek z Anglicko-českého gymnázia Amazon v Praze. I přesto, že ho z matfyzu vyhodili v pátém ročníku těsně před státnicemi, dnes platí za jednoho z nejoblíbenějších učitelů matematiky v Česku. To dokazuje i jeho vítězství v anketě o nejoblíbenějšího kantora Zlatý Ámos pro školní rok 2021/22. A získal k tomu i další ceny: Ámos Sympaťák, ve které hlasovalo 2690 diváků programu ČT D, a cenu ČT Edu.

Učíte matematiku, fyziku a statistiku. Jaký je klíč k jejich pochopení?

Nejdůležitější je kvalitní základ, který vám dá učitel. To je podle mě absolutně klíčové. Když se matika učí dobře, mohou ji pochopit i ti, kteří s ní doteď měli problém. I tady platí, že čím víc se jí věnujete i mimo školu, například v rámci doučování nebo nějakého matematického kroužku, tím lépe. Začne vás to třeba i bavit a zpravidla se vám zlepší známkování. Je to taková smyčka pozitivní zpětné vazby.

Takže matematika je opravdu pro každého?

Je jasné, že někomu jde víc, někomu míň. Dřív jsem si myslel, že člověk se může naučit, cokoliv bude chtít. Vlastně si pořád myslím, že to tak je, ale jen do určité míry. Každý člověk je schopen se dostat na nějakou, řekněme střední úroveň, pokud nemá handicap. Otázka je, za jakou cenu se na tu úroveň dostane a jestli by nebylo lepší, aby věnoval energii tomu, co mu skutečně jde. Pokud bude někdo talentovaný třeba na jazyky, může v nich dosáhnout pětkrát lepších výsledků než v matematice.

Jsou nějaké aplikace nebo hry, které nám pomohou trénovat mozek třeba i v dospělém věku?

Matematické myšlení dobře rozvíjí i obyčejné hry. Šachy nebo třeba piškvorky jsou super. Matematika není jen počítání s čísly, je to i dávání věcí do souvislostí, rozpoznávání struktur a možností. V piškvorkách máte hromadu křížků a koleček a snažíte se v nich vidět strukturu a příležitost. Deskovky jako Osadníci z Katanu a Carcassonne zase rozvíjejí strategické myšlení.

Jak vy sám trénujete mozek?

Mám v mobilu aplikace jako Brilliant, Pythagorea nebo XSection a rád si kupuju taky knihy s hlavolamy. Kromě toho skoro každý den přemýšlím o tom, jak svým studentům co nejlépe vysvětlit látku, kterou zrovna probíráme. To je taky trénink.

Máte pocit, že vám matematika pomáhá i v běžném životě?

No jéje. Moje žena ráda vypráví historku z banky, kdy se nám při vyjednávání o hypotéce snažili prodat i možnost mimořádných splátek. Za drobných 0,1 procentního bodu navíc k úrokové sazbě. Věděli jsme, že nám přijdou nějaké peníze, které by se na to daly použít, takže to vypadalo na první pohled jako velmi rozumná možnost. Půjčil jsem si tenkrát od pana bankéře kalkulačku a během minuty si spočítal, že i kdybychom té mimořádné splátky využili, nevyplatilo by se nám to. Tohle je konkrétní epizoda, ale matematické myšlení můžete používat každý den. Je to způsob, jakým se díváte na svět, analyzujete problémy a nacházíte řešení, na které byste jinak nepřišli.

Jaká je matematika ve vašem podání?

Věřím, že je vidět, že mě baví. Funguje to a nemusím se do ničeho nutit. To je emocionální stránka věci. A z hlediska metodiky – nemám žádné převratné metody, jen si dávám pozor na to, aby nic nespadlo z nebe. Abych neřekl jen: Tohle je kvadratická rovnice, řeší se tak a tak, tady je vzoreček a příští týden bude písemka.

Tohle byla před dvaceti lety mnohdy běžná praxe…

Dost často mají učitelé pocit, že musí všechny dotáhnout na stejnou úroveň. Takže se jede rychle a nedává se prostor pořádnému vysvětlování. Já se snažím, aby všechno, co říkám a dělám, dávalo smysl. Aby to bylo postavené na dobrých základech, ze kterých se pak můžete odrazit. Častý důvod, proč lidi zápasí s matematikou, je to, že během vzdělávání něco přeskočili nebo nějakou látku dobře nepochopili. Ta kontinuita a logická návaznost je strašně důležitá, protože jakmile vám z jakéhokoliv důvodu něco uteče, později se to vrátí a kousne vás to do zadku. Tohle často řeším i s vysokoškolskými studenty – že neumí něco z učiva, které se probíralo na základce.

Známkujete?

Jasně, učím na klasickém gymnáziu, ke kterému patří i známky. Ty se ale odvíjí od procentuální škály. Nikdy se také nestane, že by žák dostal kouli a tím by to haslo. Vždycky známku doplňuji o komentář a s každým to proberu osobně. Myslím, že je důležité, aby studenti dostávali kvalitní zpětnou vazbu.

Jak vznikl váš projekt Mathematicator?

Celé to začalo před osmi lety, kdy jsem vedl přípravný kurz k maturitě a nestíhal jsem vysvětlit všechnu látku. Tak jsem studentům nabídnul, že jim natočím video. Udělal jsem takhle asi tři videa na YouTube, která měla dobré ohlasy, a lidi to začalo bavit. Tak jsem v tom pokračoval a asi po roce vznikla webovka Mathematicator. Natáčení videí jsem se věnoval čtyři až pět hodin denně, ale poté, co se mi narodila dcera, mi došlo, že pokud něčemu věnuju tolik času, nemůže to být zadarmo, protože potřebuju uživit rodinu. A tím vznikly mé první placené kurzy.

Kolik kurzů nabízíte dnes, osm let od vzniku Mathematicatoru?

Je jich asi dvacet pět a jsou většinou zaměřené na přípravu na střední školu nebo maturitu, ale najdete mezi nimi třeba i kurzy pro vysokoškoláky.

Jaké jsou ohlasy na vaše kurzy?

Ohlasy jsou super. Přišly mi už stovky pozitivních a děkovných dopisů nebo mailů. Lidi se podle mých kurzů skutečně učí matematiku líp a dokážou pochopit to, v čem třeba ve škole dlouho plavali. Jsem za to moc rád.

Máte ještě jeden projekt, nazvaný LearnTube…

Je to vlastně podobné jako Mathematicator, jen jsme nabídku rozšířili o češtinu, angličtinu, Scio testy a další mimoškolní kurzy. Základní myšlenkou je to, aby se všichni mohli učit od těch nejlepších učitelů. Třeba se známým učitelem angličtiny Broňou Sobotkou, jehož videa dnes odebírá přes 150 tisíc lidí, jsme natočili jeho úplně první online kurz. Spolupracujeme také s Tomášem Ficzou, skvělým učitelem češtiny a angličtiny. Máme tam i fantastický kurz programování nebo kurz Jak napsat román s Pavlem Renčínem, který je také spoluzakladatelem LearnTube.

Na YouTube máte víc než 80 tisíc sledujících, celkový počet 16,1 milionu zhlédnutí a ta čísla směle rostou. Co to pro vás znamená?

Je to hezký, no. Vypadá to, že to asi dělám dobře (smích).

Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste se natáčení videí věnoval naplno a opustil práci učitele na gymnáziu?

Ono je to přesně naopak. Já jsem nejdřív natáčel videa a teprve pak jsem šel učit na gymnázium. Do té doby jsem působil jako soukromý učitel a v mezičase jsem ještě pracoval jako obchodní zástupce v překladatelské agentuře. Do školy jsem vlastně nastoupil úplnou náhodou – a už tu učím čtyři roky.

A teď k té náhodě…

Když se před čtyřmi lety vyhlásilo, že bude povinná maturita z matematiky, tak mě oslovila moje současná paní ředitelka, jestli bych škole nepomohl s koncepcí. Dali jsme dohromady tematické plány – středoškolská matematika je totiž až příliš obsáhlá. Abyste ji mohla kvalitně odučit, musela byste na ni mít tak dvanáct hodin týdně, což nemají ani matematické gymply. Pomáhal jsem jim ještě vybrat učitele, což bylo poměrně náročné, protože dobrých matikářů je málo. Dopadlo to tak, že ještě těsně před začátkem školy jsme neměli učitele pro jeden z ročníků. Nabídl jsem se, že než někoho najdou, můžu tam učit já. A už jsem tam zůstal.

Co vás na vaší profesi baví nejvíc?

To, když děti zažívají „aha momenty“, kdy jim to všechno dojde. To samé zažívám i já, když se naučím něco nového. Je to, jako když lezete po skále: překonáte vlastní strach i těžkosti, které vás po cestě potkají, a vážně vylezete až nahoru. Takový pocit čisté radosti.

Existuje něco, co vám v dnešním školství chybí?

Spousta věcí. A ze spousty jsem naopak nadšený. Mohli bychom si o tom povídat hodiny. Například málo učitelů umí podat matematiku lidskou řečí. Matematika je obecně postavena tak, že musí být přesná a stručná. Takže se s maximální přesností snažíte používat co nejméně slov. Jenže to hrozně ubírá tomu, aby ji studenti pochopili. Já jsem se rozhodl z té rigoróznosti trochu slevit a matiku vysvětlovat spíš běžným jazykem. A potom mi samozřejmě hodně chybí propojení látky, která se učí ve škole, s reálným světem a praktickým použitím. Ale to je téma na samostatnou knihu. :-)

Co je pro vás největší profesní výzvou?

Mít energii na to všechno, co teď dělám, a umět si to dobře zorganizovat.


Text: Viola Černodrinská Foto: Anežka Vrbová