Jak připravit předškoláky k zápisu?
20. 1. 2021 - Rozhovory
U dětí v předškolním věku je třeba ve správný moment otevřít jejich okna příležitostí a podpořit včas jejich všestranné dovednosti, aby byl pro ně nejen nástup do školy jednodušší. Kdy je nejvhodnější tato okna u dětí otevírat, se dozvíte v rozhovoru se speciální pedagožkou Mgr. Ivanou Vlkovou.
Jak a kdy správně rozvíjet naše děti? A co jsou tzv. okna příležitostí?
Už Maria Montessori svojí mystickou větou „Velikost lidské osobnosti začíná v hodině narození“ potvrdila, že smysly přijímáme podněty už v lůně matky a svým jedinečným prvním nádechem získáváme z vnějšího prostředí první impulzy, jež synapticky propojují neurony. V osmdesátých letech minulého století se i v Americe vědci zaměřili na výzkum mozku malých dětí a v roce 1997 Julee Newberger publikoval závěry výzkumu, v nichž říká, že má prostředí, v němž dítě vyrůstá, klíčový dopad na propojení neuronů synapsemi. Další americké studie přišly s rokem 2000 a potvrdily, že samotné učení dítěte přichází mnohem dříve než formální vzdělávání. „Windows of Opportunity“, tzv. okna příležitostí, poukazují na období, kdy se jedinec naučí určitou dovednost mnohem snáz a s trvalejším efektem než v pozdějším věku.
Jak se obecně liší činnost mozku dětí cca do šesti let od mozku dospělých? Je pravda, že ve třech letech mají děti dvojnásobek neuronových spojení než dospělí?
Při narození má mozek novorozeněte přibližně 100 miliard neuronů, tento počet je dán určitou genetickou výbavou a je neměnný. Záleží tedy na stimulech z vnějšího prostředí, podnětech, které v mozku prostřednictvím synaptických spojení jednotlivé neurony propojují, a právě tyto „zápoje“ a jejich počet hrají hlavní roli v bohatosti vývoje mozku. Dítě přijímá v rané fázi informace prostřednictvím smyslů a je jen na nás, tedy rodičích, prarodičích, tetách v jeslích či učitelkách v MŠ, jak pestrou škálu podnětů jim nabídneme.
Děti jsou odkázané na naši kreativitu a vnímavost a dostatek informací o rozvoji těch kterých oblastí (percepčně motorických a kognitivních funkcí), aby mohly svého teoretického potenciálu maximálně využít. Dítě při prvotním zkoumání a seznamování se s realitou používá hlavně smysly a vytváří si každou zkušeností nové synaptické spoje, které opakováním zesilují, a proto je učíme multi smyslovou stimulací, kdežto dospělí se převážně již řídí zautomatizovanými, dávno naučenými mechanismy, zkušenostmi. Každý neuron je schopen propojení 15 000 synapsí a mozek již dvouletého dítěte dosahuje 80 % hmotnosti dospělého mozku. U malého dítěte spojů přibývá a nejvýraznější počet se děje do věku tří let, kdy obsahuje mozek dítěte trilion synapsí, což je paradoxně dvakrát víc, než má např. jeho pediatr. Od dospívání (12 let) synaptických spojení ubývá a ta spojení, která neobnovujeme, nepoužíváme, dokonce vyhasínají.
Byla by chyba myslet si, že vše se dá trvale dosáhnout, naučit jen v předškolním věku, a pak už máme smůlu. Není tomu tak, i novým dovednostem se je možné naučit v průběhu celého života, ale jde to s větším vynaloženým úsilím než v oknech příležitostí.
Jak to vlastně funguje? Mezi druhým a třetím rokem se otevírají primární asociační oblasti, napojené na oblasti smyslové – dítě zároveň vnímá barvu, tvar, povrch, chuť, přivoní si. U předškolních dětí je potřeba rozvíjet vyšší asociační oblasti, které jsou zásadní pro kognitivní funkce, hlavně pak myšlení. V tomto věku už je důležité trénovat logické hádanky, zapojovat děti do plánování a zadávat takové úkoly, aby na odpověď přišly už vlastním úsudkem samy.
Do jaké míry dnes neurověda zasahuje do vzdělávání dětí? Kdy nastává ten pravý čas na systematické rozvíjení potenciálu? Není ve třech letech „moc brzy“ na to, dítě systematicky učit a vodit ho na kroužky? Máme okna příležitostí cíleně využívat nebo spíš jen lehce podporovat?
Tady vidím velké rozdíly v přístupu rodičů, rodiny, i vzhledem k využití moderní techniky v posledních letech. Některé maminky, vyhledávají hromadné aktivity, aby si i ten čas strávený s dítětem zpříjemnily s kamarádkami, a volí aktivity mateřských center, kurzy pro batolata. Jiné jdou klasickou cestou, máma to s námi dělala takhle a taky jsme vyrostly, a odkazují dítě více na to, ať si dělá, co chce, a pak je skupina rodičů zaměřených na moderní technologie, kteří strčí miminu do ruky tablet. Mezi těmito způsoby stimulace bude markantní rozdíl ve vývoji mozku a prvně „měřitelné“ výsledky ukáže v motorice a řeči věk kolem čtyř let, v percepcích a kognitivních dovednostech test školní zralosti. Kdo volil raději selský rozum než „chytrou destičku“, v počtu synaptických spojení vyhrává.
Dnešní rodiče si, myslím, pečlivěji vybírají, kam dítě „raně vzdělávat“ dají, protože programů, které již na principu oken otevřených příležitostí pracují, je velmi mnoho. Od Montessori, Začít spolu, MŠ s rozšířenou výukou jazyků, po lesní školky aj.
Zda systematicky vyhledávat konkrétní činnosti, v tom nemůžu být objektivní, protože mě určitě ve výchově holek ovlivnily dřívější znalosti vývojové psychologie (např. Věra Pokorná) a to, co by asi tak v kterém věku dítě mohlo zvládnout, takže nejsem vzorkem běžné matky. Ale dnes už se vlivem doby potírá, co má dítě v kterém věku přesně zvládnout, a jsou právě velmi individuální rozdíly viditelné ve věku, kdy dítě začíná navštěvovat mateřskou školu, a to nejen ve zmíněných oblastech vývoje, ale i v návycích sociálních a volních vlastnostech.
Já osobně jsem pro všestranný rozvoj s přihlédnutím na reálné možnosti a chuť dítěte. Podporovat v tom, co mu prostě jde a baví ho to, a když už nějaké nadání vidím, tak si nechám poradit odborníkem. První krůčky k hudbě, výtvarný kroužek, dramatický, gymnastika, ale ne, že dítě vyzvednu ve čtyři hodiny v MŠ a do šesti obrážím kroužky, to vede k tomu, že si dítě zvykne na řízené činnosti a pak není v mezičase schopno využít vlastní kreativity a chuti samo tvořit. Důležité je vědět, co v kterém věku nabídnout, abych tím dítě zaujala, a naopak ho neodradila, protože v tom ještě není úspěšné. Důležité je individuální nastavení. To, že Klárka od sousedů skládá puzzle o sto dílkách ve třech letech, neznamená, že můj Tonda je na 49 kouscích zaostalý, když je věčně v kamení, ale napočítá do třiceti a vytvoří si kvalitní základy předmatematických představ. V tom je právě ta bohatost škály a možností. Důležité ale je všímat si i oblastí, které dítě vůbec nevyhledává, protože by pak mohly v rozvoji školních dovedností zásadně chybět (seznámení se s pastelkou v šesti letech, protože ho to děsně nebaví, tak to vůbec neděláme, ale planety vám vyjmenuje ve vteřině).
Jak pracovat s konkrétním oknem příležitostí? Dejme tomu zpěv? Stačí podporovat dítě doma – zpívat si s ním, pouštět mu hudbu, nebo ho přihlásit rovnou na hudební kroužek?
To jste dala přímo úžasný příklad, protože právě zpívání rozvíjí v mozku celou synaptickou sít napříč různými oblastmi. Hudba má v sobě prazvláštní sílu a působí velmi pozitivně na psychiku, podporuje fantazii a emoční vývoj dítěte, rozvíjí paměť, motoriku i logické myšlení. Má relaxační účinky a mnohé výzkumy poukazují na fakt, že poslech hudby od útlého věku výrazně ovlivňuje strukturu mozku, rozvíjí myšlení, komunikační dovednosti a řeč samotnou, podporuje tvořivost a organizaci. Muzikální dítě se naladí na tóny, tempo, má cit pro rytmus, a to vše paradoxně ovlivňuje třeba cit pro jazyk, úspěšnost v diktátech, cit pro gramatiku, pády, skloňování aj. Je dokázáno, že děti se silným smyslem pro rytmus lépe čtou a chápou matematiku. Hudba tedy významně přispívá k rozvoji osobnosti, zvyšuje neuronální spojení a pomáhá v sebevědomí a sebevyjádření jedince.
„Není nehudebních lidí, jsou jen nerozvinuté talenty.“
Kdy tedy se stimulací začít… Vlastně již v prenatálním období a od prvního momentu, kdy na vás otevře oč mu zpívejte, rýmujte říkanky, básničky, písničky z rádia, váš vlastní repertoár třeba v autě. Ve věku dvou let už samo zvládne reprodukovat krátký rytmus a bude zpívat s vámi. S hudebním nástrojem jako takovým se dá začít v předškolním věku: flétna, bubínek, xylofon, triangl, pianko. Některé neurologické výzkumy poukazují na fakt, že hra na hudební nástroj zapojuje prakticky všechny oblasti mozku najednou, zejména pak vizuální, sluchové a motorické. Zároveň dochází ke strukturovanému cvičení, které učí disciplíně a tím posiluje v mozku funkce, které umožní použít tuto sílu i pro jiné činnosti.
Co když se okno příležitostí otevře a potom zavře…, a zůstane nevyužité? Dá se říct, o kolik těžší je pak pro dítě „doučit se“ danou dovednost?
Ano, vynaložené úsilí je o hodně vyšší. Já osobně takovou promarněnou příležitost vidím u druhého jazyka. Pracuji v několika anglicky mluvících MŠ a rozdíl je markantní. Již tříleté dítě docházející do zařízení, ve kterém se mateřským jazykem nemluví, si do roka hravě poradí a má větší slovní zásobu než kdekterý dospělý docházející pravidelně na hodinu AJ týdně. U jazyků, sportu či hudebního nadání to vidím jako promarněnou příležitost.
Pracují s okny příležitostí systematicky předškolní zařízení, mají na to prostor? Nebo je to spíš na nás rodičích?
Můj názor je, že já jsem zodpovědná za to, co dítěti nabídnu, od činností, po jídlo, pitný režim či světonázory a smysl pro vlastenectví. Systém Montessori v tomto předběhl dobu a každému dítě se v možnosti rozvíjet se naskýtá právě taková škála podnětu na jeho úrovni, kde se nachází a jak je vnímavé. Tam vidím bezesporu přínos. Mnoho školek je už dnes i v projektu Mensy NTC Learning , který s vědeckými poznatky o rozvoji mozku seznamuje a školí učitelky či rodiče, kteří mají o maximální využití potenciálu dítěte zájem. Do určité míry nabízí každé předškolní zařízení něco z podnětů výše zmíněných oblastí, ale prohlubovat nadání a dovednosti dítěte individuálně a jeho tempem, to je věc rodiny.
Co se týče pohlaví, tak po zhlédnutí přednášky Milana Studničky (zveřejněné na YouTube v Montessori Na Beránku), že přístup ke vzdělání a zvídavosti se rapidně u dívek a kluků liší, musím říct, že co do motivace s ním stoprocentně souhlasím, a to v tom, že holčičky jsou zvídavé, šikovné a úspěšnější do první menstruace, kdy ztrácejí o učení zájem, zatímco kluky do puberty nezajímá z učení zhola nic a probudí se v 8. třídě.
Na podporu grafomotoriky, percepčního vnímání a kognitivních funkcí vám mohu doporučit Kvído Roztančené fixy a Chytré vějíře, na kterých jsem i sama podílela. S předškoláky můžete vyzkoušet pracovní listy, které jsou ke stažení k dispozici v části Inspirace pro pedagogy.
Text: Andrea Loflerová Foto: Gettyimages & Albi
Jak a kdy správně rozvíjet naše děti? A co jsou tzv. okna příležitostí?
Už Maria Montessori svojí mystickou větou „Velikost lidské osobnosti začíná v hodině narození“ potvrdila, že smysly přijímáme podněty už v lůně matky a svým jedinečným prvním nádechem získáváme z vnějšího prostředí první impulzy, jež synapticky propojují neurony. V osmdesátých letech minulého století se i v Americe vědci zaměřili na výzkum mozku malých dětí a v roce 1997 Julee Newberger publikoval závěry výzkumu, v nichž říká, že má prostředí, v němž dítě vyrůstá, klíčový dopad na propojení neuronů synapsemi. Další americké studie přišly s rokem 2000 a potvrdily, že samotné učení dítěte přichází mnohem dříve než formální vzdělávání. „Windows of Opportunity“, tzv. okna příležitostí, poukazují na období, kdy se jedinec naučí určitou dovednost mnohem snáz a s trvalejším efektem než v pozdějším věku.
Okna příležitostí - klíčové oblasti vývoje dětÍ
Motorika: Začíná před narozením a nejlepší období pro rozvoj trvá do zhruba 2 let (ovšem třeba rovnováha až do 6 let).
Emoční a sociální rozvoj: Začíná narozením a nejlepší období pro rozvoj je zhruba do 2 let.
Zrak: Otevírá se od narození, nejlepší období pro rozvoj je zhruba do 2 let.
Slovní zásoba: Otevírá se v období od 2 do 6 let.
Druhý jazyk: Nejlepší příležitost nastává hned po narození a nejlepší období pro rozvoj trvá zhruba do 8-10 let.
Matematika a logika: Nejlepší období pro rozvoj je v období od 3 do 6 let.
Hudba: Okno příležitosti se otevírá kolem 2. roku věku.
(zdroj: www.capard.cz)
Jak se obecně liší činnost mozku dětí cca do šesti let od mozku dospělých? Je pravda, že ve třech letech mají děti dvojnásobek neuronových spojení než dospělí?
Při narození má mozek novorozeněte přibližně 100 miliard neuronů, tento počet je dán určitou genetickou výbavou a je neměnný. Záleží tedy na stimulech z vnějšího prostředí, podnětech, které v mozku prostřednictvím synaptických spojení jednotlivé neurony propojují, a právě tyto „zápoje“ a jejich počet hrají hlavní roli v bohatosti vývoje mozku. Dítě přijímá v rané fázi informace prostřednictvím smyslů a je jen na nás, tedy rodičích, prarodičích, tetách v jeslích či učitelkách v MŠ, jak pestrou škálu podnětů jim nabídneme.
Děti jsou odkázané na naši kreativitu a vnímavost a dostatek informací o rozvoji těch kterých oblastí (percepčně motorických a kognitivních funkcí), aby mohly svého teoretického potenciálu maximálně využít. Dítě při prvotním zkoumání a seznamování se s realitou používá hlavně smysly a vytváří si každou zkušeností nové synaptické spoje, které opakováním zesilují, a proto je učíme multi smyslovou stimulací, kdežto dospělí se převážně již řídí zautomatizovanými, dávno naučenými mechanismy, zkušenostmi. Každý neuron je schopen propojení 15 000 synapsí a mozek již dvouletého dítěte dosahuje 80 % hmotnosti dospělého mozku. U malého dítěte spojů přibývá a nejvýraznější počet se děje do věku tří let, kdy obsahuje mozek dítěte trilion synapsí, což je paradoxně dvakrát víc, než má např. jeho pediatr. Od dospívání (12 let) synaptických spojení ubývá a ta spojení, která neobnovujeme, nepoužíváme, dokonce vyhasínají.
Byla by chyba myslet si, že vše se dá trvale dosáhnout, naučit jen v předškolním věku, a pak už máme smůlu. Není tomu tak, i novým dovednostem se je možné naučit v průběhu celého života, ale jde to s větším vynaloženým úsilím než v oknech příležitostí.
Jak to vlastně funguje? Mezi druhým a třetím rokem se otevírají primární asociační oblasti, napojené na oblasti smyslové – dítě zároveň vnímá barvu, tvar, povrch, chuť, přivoní si. U předškolních dětí je potřeba rozvíjet vyšší asociační oblasti, které jsou zásadní pro kognitivní funkce, hlavně pak myšlení. V tomto věku už je důležité trénovat logické hádanky, zapojovat děti do plánování a zadávat takové úkoly, aby na odpověď přišly už vlastním úsudkem samy.
Do jaké míry dnes neurověda zasahuje do vzdělávání dětí? Kdy nastává ten pravý čas na systematické rozvíjení potenciálu? Není ve třech letech „moc brzy“ na to, dítě systematicky učit a vodit ho na kroužky? Máme okna příležitostí cíleně využívat nebo spíš jen lehce podporovat?
Tady vidím velké rozdíly v přístupu rodičů, rodiny, i vzhledem k využití moderní techniky v posledních letech. Některé maminky, vyhledávají hromadné aktivity, aby si i ten čas strávený s dítětem zpříjemnily s kamarádkami, a volí aktivity mateřských center, kurzy pro batolata. Jiné jdou klasickou cestou, máma to s námi dělala takhle a taky jsme vyrostly, a odkazují dítě více na to, ať si dělá, co chce, a pak je skupina rodičů zaměřených na moderní technologie, kteří strčí miminu do ruky tablet. Mezi těmito způsoby stimulace bude markantní rozdíl ve vývoji mozku a prvně „měřitelné“ výsledky ukáže v motorice a řeči věk kolem čtyř let, v percepcích a kognitivních dovednostech test školní zralosti. Kdo volil raději selský rozum než „chytrou destičku“, v počtu synaptických spojení vyhrává.
Dnešní rodiče si, myslím, pečlivěji vybírají, kam dítě „raně vzdělávat“ dají, protože programů, které již na principu oken otevřených příležitostí pracují, je velmi mnoho. Od Montessori, Začít spolu, MŠ s rozšířenou výukou jazyků, po lesní školky aj.
Zda systematicky vyhledávat konkrétní činnosti, v tom nemůžu být objektivní, protože mě určitě ve výchově holek ovlivnily dřívější znalosti vývojové psychologie (např. Věra Pokorná) a to, co by asi tak v kterém věku dítě mohlo zvládnout, takže nejsem vzorkem běžné matky. Ale dnes už se vlivem doby potírá, co má dítě v kterém věku přesně zvládnout, a jsou právě velmi individuální rozdíly viditelné ve věku, kdy dítě začíná navštěvovat mateřskou školu, a to nejen ve zmíněných oblastech vývoje, ale i v návycích sociálních a volních vlastnostech.
Já osobně jsem pro všestranný rozvoj s přihlédnutím na reálné možnosti a chuť dítěte. Podporovat v tom, co mu prostě jde a baví ho to, a když už nějaké nadání vidím, tak si nechám poradit odborníkem. První krůčky k hudbě, výtvarný kroužek, dramatický, gymnastika, ale ne, že dítě vyzvednu ve čtyři hodiny v MŠ a do šesti obrážím kroužky, to vede k tomu, že si dítě zvykne na řízené činnosti a pak není v mezičase schopno využít vlastní kreativity a chuti samo tvořit. Důležité je vědět, co v kterém věku nabídnout, abych tím dítě zaujala, a naopak ho neodradila, protože v tom ještě není úspěšné. Důležité je individuální nastavení. To, že Klárka od sousedů skládá puzzle o sto dílkách ve třech letech, neznamená, že můj Tonda je na 49 kouscích zaostalý, když je věčně v kamení, ale napočítá do třiceti a vytvoří si kvalitní základy předmatematických představ. V tom je právě ta bohatost škály a možností. Důležité ale je všímat si i oblastí, které dítě vůbec nevyhledává, protože by pak mohly v rozvoji školních dovedností zásadně chybět (seznámení se s pastelkou v šesti letech, protože ho to děsně nebaví, tak to vůbec neděláme, ale planety vám vyjmenuje ve vteřině).
Jak pracovat s konkrétním oknem příležitostí? Dejme tomu zpěv? Stačí podporovat dítě doma – zpívat si s ním, pouštět mu hudbu, nebo ho přihlásit rovnou na hudební kroužek?
To jste dala přímo úžasný příklad, protože právě zpívání rozvíjí v mozku celou synaptickou sít napříč různými oblastmi. Hudba má v sobě prazvláštní sílu a působí velmi pozitivně na psychiku, podporuje fantazii a emoční vývoj dítěte, rozvíjí paměť, motoriku i logické myšlení. Má relaxační účinky a mnohé výzkumy poukazují na fakt, že poslech hudby od útlého věku výrazně ovlivňuje strukturu mozku, rozvíjí myšlení, komunikační dovednosti a řeč samotnou, podporuje tvořivost a organizaci. Muzikální dítě se naladí na tóny, tempo, má cit pro rytmus, a to vše paradoxně ovlivňuje třeba cit pro jazyk, úspěšnost v diktátech, cit pro gramatiku, pády, skloňování aj. Je dokázáno, že děti se silným smyslem pro rytmus lépe čtou a chápou matematiku. Hudba tedy významně přispívá k rozvoji osobnosti, zvyšuje neuronální spojení a pomáhá v sebevědomí a sebevyjádření jedince.
„Není nehudebních lidí, jsou jen nerozvinuté talenty.“
Kdy tedy se stimulací začít… Vlastně již v prenatálním období a od prvního momentu, kdy na vás otevře oč mu zpívejte, rýmujte říkanky, básničky, písničky z rádia, váš vlastní repertoár třeba v autě. Ve věku dvou let už samo zvládne reprodukovat krátký rytmus a bude zpívat s vámi. S hudebním nástrojem jako takovým se dá začít v předškolním věku: flétna, bubínek, xylofon, triangl, pianko. Některé neurologické výzkumy poukazují na fakt, že hra na hudební nástroj zapojuje prakticky všechny oblasti mozku najednou, zejména pak vizuální, sluchové a motorické. Zároveň dochází ke strukturovanému cvičení, které učí disciplíně a tím posiluje v mozku funkce, které umožní použít tuto sílu i pro jiné činnosti.
Co když se okno příležitostí otevře a potom zavře…, a zůstane nevyužité? Dá se říct, o kolik těžší je pak pro dítě „doučit se“ danou dovednost?
Ano, vynaložené úsilí je o hodně vyšší. Já osobně takovou promarněnou příležitost vidím u druhého jazyka. Pracuji v několika anglicky mluvících MŠ a rozdíl je markantní. Již tříleté dítě docházející do zařízení, ve kterém se mateřským jazykem nemluví, si do roka hravě poradí a má větší slovní zásobu než kdekterý dospělý docházející pravidelně na hodinu AJ týdně. U jazyků, sportu či hudebního nadání to vidím jako promarněnou příležitost.
Pracují s okny příležitostí systematicky předškolní zařízení, mají na to prostor? Nebo je to spíš na nás rodičích?
Můj názor je, že já jsem zodpovědná za to, co dítěti nabídnu, od činností, po jídlo, pitný režim či světonázory a smysl pro vlastenectví. Systém Montessori v tomto předběhl dobu a každému dítě se v možnosti rozvíjet se naskýtá právě taková škála podnětu na jeho úrovni, kde se nachází a jak je vnímavé. Tam vidím bezesporu přínos. Mnoho školek je už dnes i v projektu Mensy NTC Learning , který s vědeckými poznatky o rozvoji mozku seznamuje a školí učitelky či rodiče, kteří mají o maximální využití potenciálu dítěte zájem. Do určité míry nabízí každé předškolní zařízení něco z podnětů výše zmíněných oblastí, ale prohlubovat nadání a dovednosti dítěte individuálně a jeho tempem, to je věc rodiny.
Co se týče pohlaví, tak po zhlédnutí přednášky Milana Studničky (zveřejněné na YouTube v Montessori Na Beránku), že přístup ke vzdělání a zvídavosti se rapidně u dívek a kluků liší, musím říct, že co do motivace s ním stoprocentně souhlasím, a to v tom, že holčičky jsou zvídavé, šikovné a úspěšnější do první menstruace, kdy ztrácejí o učení zájem, zatímco kluky do puberty nezajímá z učení zhola nic a probudí se v 8. třídě.
Na podporu grafomotoriky, percepčního vnímání a kognitivních funkcí vám mohu doporučit Kvído Roztančené fixy a Chytré vějíře, na kterých jsem i sama podílela. S předškoláky můžete vyzkoušet pracovní listy, které jsou ke stažení k dispozici v části Inspirace pro pedagogy.
Text: Andrea Loflerová Foto: Gettyimages & Albi
